Rozhovor s Romanem Onderkou /ČSSD/

Redaktor: ,,Měla by podle vás ČR do 4 let přijmout euro?"

Roman Onderka: ,,Dokud nebude připravena ekonomika ČR a nebude to výhodné pro občany ČR tak ne. Přijetí eura má dvě roviny. První je ekonomická a v této rovině je základní odpověď Ano. Hospodářská pozitiva stejné měny, jaká se používá v zemích největších obchodních partnerů, jsou nezpochybnitelná a diskuse o nich je ztráta času. Zároveň je však nutné říct, že to je ekonomicky v danou chvíli nemožné, nejprve je nutné stabilizovat naše veřejné rozpočty, především státní rozpočet. Vhodná stabilizace by také v určitém výhledu vedla k posílení koruny, což by bylo pro přijetí společné měny vhodné z důvodů sociálních. Druhá rovina je společenská. Přijetí eura v době, kdy pro tento krok není zřetelná a nezpochybnitelná většina občanů země, není rozumný krok, protože okamžitý tlak na zahájení přístupových kroků by vedl k velké polarizaci již tak rozdělené společnosti."

Redaktor: ,,Mělo by se podle vás uzákonit stejnopohlavní manželství?"

Roman Onderka: ,,Nejsem příznivcem zákona o manželství stejnopohlavních párů. Věc má znovu dvě roviny, faktickou, kterou můžeme  nazvat právní, a symbolickou, řekněme společenskou. Z právního hlediska by měl být vytvořen takový institut, který by právně a z dalších hledisek představoval pro stejnopohlavní páry rovnoprávné řešení se současným manželstvím. Základním krokem by tedy mohly být vhodné změny v současném institutu registrovaného partnerství. Ona symbolická či společenská rovina je velmi komplikovaná a zase - jde o téma, které nutně v případě otevření bude polarizovat společnost, proto je nutné postupovat rozvážně. Vnitřního napětí máme již tak až dost. Pro stejnopohlavní partnery má jistě význam, když jejich vztah bude mít stejnou nejen právní, ale i symbolickou váhu. Zároveň platí, že v právní rovině vidí rovnoprávnost svazků jako bezproblémovou nesporně více lidí, než v rovině symbolické. Udělejme tedy krok, který má plnou podporu, pak přemýšlejme a bez emocí diskutujme o krocích dalších, které v tuto chvíli relativně nemalá část veřejnosti považuje za nepřijatelnou."

Redaktor: ,,Jaký názor máte na Green Deal?"

Roman Onderka: ,,Rozporný. Jeden pól: V roce 1953 se odehrál tak zvaný Velký londýnský smog, kdy zemřelo asi 11 tisíc lidí na následky extrémního znečištění vzduchu. Řada podobných, i když méně tragických případů se odehrála ve Spojených státech už ve třicátých letech, další v letech šedesátých a sedmdesátých v Německu, obrovské roblémy byly v osmdesátých letech v severních Čechách, na Ostravsku a tak dále. Kdybychom v ochraně ovzduší pokračovali tak, jako v minulém století, na mnoha místech se prostě dusíme a lidé by umírali o deset či patnáct let dříve. To znamená, že ochrana životního prostředí je priorita a nemá smysl o ni diskutovat, a to naprosto bez ohledu na klimatology a na otázku globálního oteplování. Druhý pól představuje problém rychlosti a intenzity opatření. Můj osobní postoj je, že aktuální nasměrování Evropy k ochraně prostředí je příliš dynamické a nerespektuje technologické možnosti, příliš spoléhá na pokrok v této oblasti a tím nás dostává do těžko zvládnutelné situace. Za jeden z důležitých úkolů českého předsednictví vidím definování jaderné energetiky jako bezemisní, což by nám umožnilo splnit emisní cíle dané Evropskou unií a zároveň neohrozit naši energetickou bezpečnost a konkurenceschopnost."

Redaktor: ,,Jste pro progresivní zdanění?"

Roman Onderka: ,,Samozřejmě, posílení solidárnosti a tedy posílení daňové progrese jsou klíčové stavební kameny ekonomické politiky ČSSD. Chceme větší progresi u fyzických osob, chceme zavést progresi u korporací, tedy nižší daň pro malé a střední podniky, vyšší pak pro holdingy a nadnárodní korporace, obecně pro velké firmy. Chceme, aby náklady koronavirové krize a stabilizace veřejných financíé nesli více ti, pro které to nebude znamenat existenční problémy nebo citelné snížení životní úrovně - což jsou právě skutečně vysokopříjmové skupiny obyvatel a velké společnosti. naopak bychom chtěli prosadit určité snížení daňové zátěže u nižších a středních příjmů, nikoliv ale změnou sazby, jako spíše růstem nezdanitelný oložek na poplatníka a děti. Podobně prosazujeme snížení DPH základní potraviny, což by znovu prospělo právě lidem s běžnými, obvyklými příjmy."

Redaktor: ,,Co je podle vás největší hrozba pro Česko?"

Roman Onderka: ,,To záleží na úhlu pohledu, nemyslím, že by na to byla jedna jasná odpověď. Z určitého úhlu to může být polatrizace společnosti. Z jiné tím mohla být politika rozevírání příjmových nůžek mezi bohatými a zbytkem společnosti, kdy se do existenčních problémů a situace poklesu životní úrovně dostává z různých důvodů stále více občanů. Může to být bytová krize, kde se v posledních letech situace naprosto vymknula kontrole. Je to demografická krize, která sice trochu polevila, ale nadále platí, že i když technicky roste počet obyvatel, jako národ ve skutečnosti vlastně vymíráme, protože veškerý růst je daný migrací. Určitě se neřadím k alarmistům, ale možná, že příští desetiletí opravdu ukážou, že největší hrozbou je globální oteplování. Tak bych mohl pokračovat. A možná někde číhají rizika a hrozby, o kterých ještě ani nevíme - nelze vyloučit, že někde v netopýřích koloniích střední Číny dochází k novým mutacím viru a rodí se tam něco nebezpečného, co bude horší než COVID-19. Takže možná bych odpověděl tak, že největší hrozbou je politizování hrozeb, neustálé posilování jejich emotivního náboje a naše neschopnost seo nich bavit bez prudkého zvýšení adrenalinu v krvi."

Redaktor: ,,Jak hodláte zastavit zdražování potravin?"

Roman Onderka: ,,Určitou pomoc očekáváme od poklesu DPH na základní potraviny. Nicméně jako cestu vidíme větší podporu malých a středních zemědělských podniků na úkor velkých firem. Nicméně otázka inflace, tedy indexu spotřebitelských cen, je primárně otázkou makroekonomickou. Zde uznávám, že tlak sociální demokracie na růst mezd a růst důchodů je - makroekonomicky - inflační stimul, to nepopíráme. Na druhou stranu jsou zde také makroekonomické a fiskální možnosti zmírnění inflačních tlaků, samotná stabilizace veřejných rozpočtů, tedy snížení schodků, což bychom chtěli rychleji, než ministryně financí Alena Schillerová, je protiiflační krok. Chtěli bychom také změnit odpisovou politiku státu, upřednostnit více investice místo přelévání zisku do spotřeby a do vývozu kapitálu. To je cesta k růstu produktivity prácve, k silnějšímu tržnímu prostředí a tím k tlaku na ceny."

Redaktor: ,,Mělo by být očkování proti covid-19 povinné?"

Roman Onderka: ,,Těžká otázka. Z hlediska národního zdraví jednoznačně. Z hlediska společenského v žádném případě. Jednou sáhneme k takovému donucovacímu mechanismu, příště k němu o to jednodušeji sáhne někdo jiný - i když si myslím, že nechat se očkovat v době koronaviru je přirozené a jediné rozumné, kde mám jistotu, že příště to někdo po nás bude požadovat při stejně obhajitelné souvislosti? Proto je moje odpověď nikoliv. Jsem naopak pro poměrně rychlé opuštění restrikcí, protože ten, kdo se chtěl nechat očkovat, již mohl. Držet restrikce kvůli obavám o zdraví těch ostatních je proto absurdní. Sopustřeďme se na vybudování pečlivého systému ochrany riozikových skupin, například domovů důchodců, pracovišť sociální péče a podobně, soustřeďme se na propracování lokálních scénářů zabránění nekontrolovatelného šířenínákazy, na trasování a podobné postupy. Ale to říká sociální demokracie od počátku krize."

Redaktor: ,,Měli bychom do roku 2024 splnit závazek vůči NATO 2% HDP na obranu?"

Roman Onderka: ,,Nebýt koronavirové krize, jednoznačně bych odpověděl ano. Nicméně vzhledem k vývoji našich veřejných financí bych se nebránil diskusi o mírném, například dvou nebo tříletém prodloužení cesty k této metě. To neznamená ale o tom, že bychom se třeba na nějakou dobu "vrátili zpět". Co je podstatné - musíme to dobře vysvětlit našim partnerům, nestavět je před překvapení a hotovou věc, ale férově to s nimi projednat. Je zde ještě jedna okolnost - ukázalo se, právě ve spojení s koronavirem nebo také se zvládáním následků živelných katastrof v posledních letech, že naše armáda je připravena plnit řadu úkolů i v mírových časech na domácí půdě. I to je třeba zdůraznit a je vidět, že nesmíme ohrozit v žádném případě připravenost armády a její provoz. Proto prodloužení cesty ke dvěma procentům v žádném případě nelze považovat za možnost klesnout i jen na přechodnou dobu níže, než se pohybujeme nyní. Je to myšleno doslova jen jako pomalejší růst."

 

{{ message }}

{{ 'Comments are closed.' | trans }}

Vyhledávání